Zprávy

historický obrázek


1698  |  1720  |  1735  |  1754  |  1764  |  1770  |  1786  |  1787  |  1820  |  1824  |  1831  |  1856  |  1864  |  1890  |  1911  |  1920  |  1927  |  1939  |  1968  |  1970  |  2001  |  2002

Přejít na zprávu


Zahrada – park – krajina
2007-04-18

Při příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel, vyhlašovaného ICOMOS, letos se zaměřením k tématu kulturní krajiny a přírodních památek, uspořádal Český národní komitét ICOMOS, přírodní prostředí, kulturní krajina, odborné setkání a přednášky:

Mgr. Ondřeje Zatloukala, Muzeum umění Olomouc

Ing. Přemysla Krejčiříka, Ph.D., Zahradnická fakulta MZLU v Lednici.

V první části přednášky vystoupí Mgr. Ondřej Zatloukal s přiblížením filozofického, kulturního a společenského zázemí, jež formovalo vznik a vývoj Květné a Podzámecké zahrady v Kroměříži.
V druhé části vystoupí Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D. s interpretací historického vývoje Lednicko-valtického areálu jako východiskem pro jeho obnovu. Proces obnovy bude demonstrován na příkladu zámeckého parku v Lednici včetně střetu zájmů zachování památky a ochrany přírody.
Místo konání:
Ministerstvo kultury ČR
Velká konírna Nosticova paláce, Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1
Termín:
18.4.2007, 10:00-11:30 hod.
Pořadatel:
Český národní komitét ICOMOS
ve spolupráci s ústředním pracovištěm NPÚ.
Další informace k tématům Mezinárodního dne památek a sídel na webu ICOMOS.


Duben – měsíc zahradní a krajinářské architektury
2007-04-11

Na světovém kongresu IFLA (International Federation of Landscape Architects) konaném v říjnu 2006 v Minneapolis, USA, byl schválen návrh vyhlásit počínaje rokem 2007 duben Mezinárodním měsícem zahradní a krajinářské architektury a to pod širokým tématem „Udržitelné krajiny”. Duben je pro profesi zahradních a krajinných architektů významným měsícem z několika důvodů: 26. dubna 1822 se narodil Frederik Law Omsted F.L.Olmsted je považován za zakladatele americké zahradní a krajinářské architektury; 28. dubna 1858 spolu s architektem Calvertem Vauxem vyhrál soutěž na návrh Central Parku v New Yorku. Po vítězství v soutěži byl Frederick Law Olmsted jmenován hlavním architektem parku, jeho společník Calvert Vaux se stal jeho asistentem. Společně s dalšími odborníky pak po mnoho let budovali dílo, které je obyvateli New Yorku i návštěvníky obdivováno dodnes. Olmsted byl také prvním, který použil výraz “landsape architect” a je považován za zakladatele profese ve Spojených státech amerických. V roce 1899 se podílel na založení první asociace zahradních a krajinných architektů, která dnes reprezentuje 17 000 členů. Členové asociace používají označení ASLA za svým jménem jako výraz příslušnosti ke společenství odborníků, které garantuje nejvyšší etické standardy. 18. duben – Den památek (zahrnuje i památky zahradního umění) 22. duben – Den Země Členové IFLA na celém světě jsou vyzváni k tomu, aby ve svých zemích v tomto měsíci věnovali zvýšené úsilí ke zdůrazňování významu zahradní a krajinářské architektury a jejího přímého vlivu na ochranu, tvorbu a péči o krajinu a tím zlepšení kvality života obyvatel měst i vesnic. IFLA - Vyhlašovatel Mezinárodního měsíce zahradní a krajinářské architektury International Federation of Landscape Architects (IFLA - Mezinárodní federace zahradních a krajinných architektů) byla založena v roce 1948 a sdružuje jak národní profesní organizace zahradních a krajinných architektů tak jednotlivce z těch zemi, kde zatím národní profesní organizace založeny nejsou. V současnosti je to 58 národních sdružení a jednotlivci z 18 zemí. Vždy jen jedna národní organizace může být členem IFLA, toto kritérium má za cíl sjednocení oboru v rámci jednotlivých zemí. V rámci IFLA jsou ustaveny od 1.1.2007 čtyři regiony: americký region - státy severní, jižní a střední Ameriky evropský region – státy Evropy africký region – státy Afriky a Středního Východu asijský region – státy Asie, Austrálie, Nový Zéland Nejstarší a počtem členů největší národní asociací je ASLA – American Society of Landscape Architects (Americká společnost zahradních a krajinných architektů), která byla založena v roce 1899 a nyní má přes 12 000 členů. Autorizace zahradní a krajinný architekt je udělována ve 45 státech USA, uznané vzdělání pro obor poskytuje 60 universit v USA a Kanadě. Českým členem IFLA byla v roce 1996 přijata Sekce zahradních a krajinářských architektů, která působí od roku 1990 v rámci Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu (SZKT). Členem této sekce se může stát každý autorizovaný architekt pro obor zahradní a krajinářská tvorba. V dubnu 1989 byla v Bruselu podepsána dohoda některých profesních asociací zahradních a krajinných architektů členských zemí Evropského společenství, které souhlasily s vytvořením EFLA – European Foundation for Landscape Architecture (Evropská nadace pro zahradní architekturu). Cílem tohoto mezinárodního sdružení, bylo řešit oborovou tématiku v rámci Evropské unie. Toto rozhodnutí mělo ve své době opodstatnění, postupně však došlo k tomu, že se činnost Centrálního regionu IFLA a EFLA začala překrývat. EFLA sdružující 19 národních asociací zahradních a krajinných architektů, řešila obdobné problémy jako sdružení národních asociací v rámci IFLA. V roce 2004 v rámci pražské konference Centrálního regionu IFLA, který uspořádala Sekce zahradních a krajinných architektů IFLA ve Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, došlo k podepsání tzv. Pražského memoranda, jehož obsahem byla vůle ke sloučení obou organizací. Proces sjednocování je vždy obtížnější než rozdělování, ale přesto se sloučení podařilo. O 1.1.2007 zastupuje profesi zahradního a krajinného architekta pouze jedna světová organizace – IFLA. Vysvětlení pojmů: Zahradní a krajinářská architektura Technický naučný slovník (III.díl, SNTL 1982) vysvětluje krajinářskou architekturu jako „technický a umělecký obor zabývající se ochranou a tvorbou krajiny od detailů zahradní architektury obytných souborů, městských prostorů, městských parků, soustavy zeleně ve městech, úprav vodních toků a ploch až k velkým krajinářských celkům“. Z mezinárodního pohledu dnešní doby jde o obor ještě mnohem širší, který zahrnuje kromě historického základu profese, kterým je navrhování soukromých, veřejných, obytných, komerčních, průmyslových prostorů a obnova historických objektů zeleně další oblasti: 1) efektivní, estetické a ekologicky citlivé začlenění stavebních objektů, návrh minimalizace dopadů na životní prostředí 2) propojení zahradní a krajinné architektury s environmentálním plánováním 3) plánování a řízení krajiny, včetně vypracování EIA, pohledových analýz, též plánování tras silnic 4) vytváření mostu mezi územním plánováním a individuální projekty, cílem je integrovat ekonomické faktory do dobrého návrhu a vytvořit kvalitní životní prostředí, krajinní architekti jsou často vedoucími mezioborových projekčních týmů 5) analýza a formulování politiky, programů a regulativů s cílem zajistit kvalitu životního prostředí s ohledem na udržitelnost vývoje Zahradní a krajinný architekt Definice profese zahradního a krajinného architekta schválená Světovou radou IFLA -International Federation of Landscape Architects (Mezinárodní federace zahradních a krajinných architektů) dne 15.5.2003 pro účely mezinárodních standardů klasifikace zaměstnání vydávané Mezinárodním úřadem práce (International Labour Office) v Ženevě zní: „Zahradní a krajinní architekti provádějí výzkum, poradenství, plánování, projektování a správu krajiny a to v zastavěném i nezastavěném území včetně její ochrany a to za respektování udržitelného vývoje. Pro profesi zahradního a krajinného architekta je vyžadováno vzdělání v oboru zahradní a krajinné architektury“. Oborové vzdělání v České republice Jedinou školou, která má v současnosti dle Seznamu škol s uznaným a příbuzným vzděláním (vydala Česká komora architektů – ČKA – v roce 2002) uznané vzdělání pro obor Zahradní a krajinnářská architektura (ZKA) je Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně – Fakulta zahradnická, kde je tento obor dlouhodobě vyučován a stabilizován. Fakulta architektury ČVUT v Praze ani jiné architektonické školy, které nebyly dosud na výuku ZKA přímo specializovány, nemají tzv. uznané vzdělání pro obor. Název profese Od roku 1992 používaly autorizované osoby označení „autorizovaný architekt pro obor zahradní a krajinářská tvorba“. Název oboru byl v novele zákona č. 360/1992 Sb. z roku 2003 upraven na obor zahradní a krajinářské úpravy. Nový autorizační řád ČKA s účinností od 6.9. 2004 již situaci zlepšuje a přibližuje mezinárodním zvyklostem, neboť připouští alternativní titul „autorizovaný zahradní a krajinný architekt“. Označení „landscape architekt“, běžně používané v anglicky mluvících zemích, je do českého jazyka v důsledku historických souvislostí vývoje tohoto oboru a také z ohledem na současný rozsah profese, přeložen slovním spojením „zahradní a krajinný architekt“. Čeština totiž na rozdíl od angličtiny pod slovem „krajinný“ stále ještě vnímá pouze prostory mimo hranice sídel, a to i přesto, že existuje mnoho definic krajiny včetně definice Evropské úmluvy o krajině. Ta definuje krajinu zastavěnou i nezastavěnou jako část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů. Z výše uvedených důvodů může být běžně rozšířené označení „zahradní architekt“ poněkud zavádějící. Před schválením názvu profese v novém Autorizačním řádu ČKA probíhaly i diskuse o rozdílu mezi výrazem „krajinářský“ a „krajinný“ mezi členy Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu a pedagogickým sborem Fakulty zahradnické Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity, včetně konzultací s Ústavem pro jazyk český. Ten připouští oba výrazy. Vzhledem k obsahu oboru v rámci mezinárodních kritérii, tak jak je uvedeno výše, je však zřejmé, že v současnosti je výraz krajinný vhodnější, neboť v sobě zahrnuje nejen tvorbu, ale i péči a ochranu krajiny. Krajinný, krajinářský, krajinář... Jistým problémem oboru je neustálenost názvosloví, které dokládá používání výrazů krajinný, krajinářský, krajinář. Na toto téma proběhla široká mezioborová diskuse. Požádali jsme o vyjádření také Ústav pro jazyk český, který sdělil, že je zřejmé, že užívání přídavných jmen krajinářská a krajinný není zdaleka jednotný a ustálený. Z jazykového hlediska jsou obě přídavná jména v pořádku, výraz krajinný je významově širší, v podstatě v sobě zahrnuje i termín krajinářský. Jinak řečeno co je krajinné je i krajinářské, obráceně to neplatí. Autorizace České komory architektů Společenské uznání profese se v jednotlivých zemích liší. Velmi se také liší způsob případné registrace a autorizace – oprávnění k výkonu profese. V České republice je výkon profese upraven od roku 1992 zákonem 360/1992 Sb., O výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb., a zákona č. 224/2003 Sb. V České republice uděluje Česká komora architektů (ČKA) autorizaci a, dle zákona 360/1992 Sb,. také chráněný titul autorizovaný zahradní a krajinný architekt , případně umožňuje používat výraz autorizovaný architekt pro zahradní a krajinářské úpravy. Podmínkou udělení je absolvování školy s uznaným vzděláním, minimálně dva roky praxe, složení zkoušky z legislativy a předložení portfolia. V současné době uznané vzdělání poskytuje Mendlova zahradnická a lesnická univerzita, Zahradnická fakulta, obor ZAKA. Pokud zájemce o autorizaci absolvoval školu pouze s příbuzným vzděláním je nutné navíc složit při autorizační zkoušce ještě zkoušku odbornou. Česká komora architektů sdružuje celkem tři profese – architekty, urbanisty/územní plánovače, zahradní a krajinné/krajinářské architekty. V angličtině je označení podstatně jednodušší „architect, planner, landscape architect.“ Každá z těchto profesí má své organizace celosvětové, případně evropské. V poslední době, po dosti dlouhém období izolace těchto příbuzných profesí, dochází ke společným jednáním jednak mezi UIA, ISOCARP, IFLA, neboť současná doba je ve znamení rozvíjející se spolupráce. Skutečnost, že v České republice působí tyto tři profese v rámci jedné společné organizace je sice výjimečné, ale za určitých podmínek lze toto řešení považovat za pozitivní. V současnosti ČKA uděluje a chrání dle zákona 360/1992 Sb. následující tituly : A 0 Autorizovaný architekt bez specifikace oboru (tzv. „velká autorizace“) A.1 Autorizovaný architekt pro pozemní stavby A.2 Autorizovaný architekt pro územní plánování A.3 Autorizovaný architekt pro zahradní a krajinářské úpravy (alternativně autorizovaný zahradní a krajinný architekt) V rámci IFLA - Mezinárodní organizace zahradních a krajinných architektů jsou sdruženy asociace z 58 zemí světa všech kontinentů. Pouze v Itálii, Franci a Španělsku je situace, kdy se architekti považují zároveň za zahradní a krajinné architekty. V rámci EU působí asi 300 000 architektů (neověřená informace), asi 10 000 zahradních a krajinných architektů (dle údajů EFLA). Tedy poměr přibližně 30 : 1. Začátkem května 2004 se konala v Praze konference Centrálního regionu IFLA. Konferenci pořádala Sekce zahradních a krajinářských architektů Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně – Fakultou zahradnickou, s Fakultou architektury Českého vysokého učení technického, Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví a Českou komorou architektů. Na přípravě se podílelo 31 dobrovolníků, z nichž 6 tvořilo organizační pracovní tým. Čestným předsedou byl Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc. Účastníci přijeli z 24 zemí celého světa, přednášející ze 17 zemí. Dva dny před zahájením konference se v Praze uskutečnilo zasedání výkonného výboru IFLA, jehož součástí bylo i podepsání dokumentu o spolupráci mezi organizacemi IFLA a ISoCaRP (International Society of City and Regional Planning), který zastupoval jeho president Alfonso Vegara ze Španělska. Podpis této dohody naplňuje strategii UNESCO podporující mezioborovou spolupráci. V průběhu konference podepsaly také prezidentky IFLA Marta Fajardo a EFLA Theresa Andersen tzv. Pražské memorandum o záměru sjednotit obě organizace do roku 2006, což se podařilo. Budoucnost oboru zahradní a krajinné architektury v České republice Pokud se na obor zahradní a krajinné architektury díváme z mezinárodního úhlu pohledu, je dobře vidět, jak se profese postupně mění. Zahradní a krajinní architekti neřeší pouze specifické problémy výsadby vegetačních prvků, ale pohybují se v daleko širších souvislostech architektonických, environmentálních, sociálních a ekonomických. Typickým příkladem jsou evropské severské země, Holandsko a Kanada, kde zahradní a krajinní architekti velmi často řídí mezioborové týmy. Samozřejmostí je skutečnost, že jsou součástí pracovních týmů ve všech projektových etapách, nikoliv pouze tehdy, až je vše podstatné rozhodnuto a zbývá pouze „ozelenit“. V rámci oboru je tedy třeba stále zkvalitňovat výuku, nikoliv jen zvyšovat počty studentů. Nejen vytvářet nové studijní programy, ale také zajistit kvalitní pedagogy, rozvíjet mezinárodní spolupráci mezi univerzitami a podporovat studentské výměny. Další celoživotní vzdělávání je nezbytností. Šíře oboru určitě povede k vnitřní specializaci uvnitř profese, ale autorizace by měla být zachována pro obor jako celek, což je předpoklad pro její společenské uznání a prestiž srovnatelnou s obory architektura a urbanismus. Stavební úřady by měly v návaznosti na zákon č.360/1992 Sb. důsledně vyžadovat pro vybrané činnosti ve výstavbě účast autorizovaného zahradního a krajinného architekta. Výsledek návrhu je vždy závislý na realizaci a následné údržbě, neboť zahradní a krajinní architekti pracují s rostlinným materiálem, který se v čase vyvíjí a mění. Bez kvalitní realizace a následné péče i výborné řešení ztrácí svoji hodnotu. Je důležité, aby ve výběrových řízeních na realizaci a údržbu zahradních a krajinných úprav nevítězily firmy nejlevnější. Takové firmy nízkých cen dosahují dramatickým podhodnocením reálných nákladů a nedodržením základních technologických postupů, což v důsledku vede k nekvalitní realizací vyžadující v budoucnosti ještě více investic. Pro trvalou hodnotu realizovaných projektů jsou kritéria důležitější, než cena – kvalita, reference, záruky. Nejčastější mýty a omyly týkající se zahradní a krajinné architektury Pod označením zahradní architekt si veřejnost většinou představí někoho, kdo navrhuje rodinné zahrady, resp. že navrhuje osázení rodinných zahrad. I když je navrhování rodinných zahrad práce poměrně náročná a často podceňovaná, zdaleka to není jediná činnost zahradního a krajinného architekta (jak bylo popsáno výše). A pokud je zahradní a krajinný architekt přizván k řešení rodinné zahrady, je žádoucí, byl pokud možno konzultován již při zadání stavby domu, aby mohl společně s architektem a klientem rozhodnout o umístění domu na parcele a o zásadních terénních úpravách pozemku. Kolegové ze souvisejících profesí často pokládají zahradního a krajinného architekta za „pouhého“ specialistu na rostlinný materiál. K projektu výstavby je často (je-li vůbec) vyzván, až když je stavební objekt umístěn a výškově osazen do terénu a vyprojektovány jsou veškeré zastavěné a zpevněné plochy. V zemích, kde má náš obor delší tradici jsou to právě zahradní a krajinní architekti, kteří spolurozhodují o trasách silnic, dálnic, umísťování objektů. Často jsou také vedoucími mezioborových týmů. Dnešním absolventům oboru zahradní a krajinářská architektura někdy chybí dostatek sebevědomí plynoucí z nedostatečné připravenosti na práci v meziobororovém týmu a na složitá jednání s klienty a s veřejností. Zahradní a krajinný architekt musí přijmout fakt, že tvůrčí práce tvoří jen zlomek náplně jeho skutečné práce. Musí se orientovat ve stávající legislativě, která ovlivňuje jak pracovní podmínky, tak výsledek jeho práce. Musí umět své myšlenky srozumitelně formulovat a obhájit, musí dbát, aby byl návrh v daných ekonomických podmínkách udržovatelný, musí být připraven vykonávat autorský dozor při realizaci a převzít svůj díl odpovědnosti za dílo. Přehled důležitých kontaktů – odkazů, literatury Česká komora architektů - seznam autorizovaných architektů www.cka.cc Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu - seznam členů sekce ZKA SZKT www.szkt.cz IFLA (Mezinárodní organizace zahradních a krajinných architektů) www.iflaonline.org IFLA journal (výběr odborných článků z různých časopisů vydávaných asociacemi) www.iflajournal.org ECLAS (European Council of Landscape Architecture Schools) www.eclas.org TOPOS (odborný časopis) www.topos.de Na stánkách IFLA (www.iflaonline.org) je informace o obsáhlém čtyřjazyčném slovníku pro zahradní a krajinnou tvorbu a urbanismus (Lexikon Landschafts- und Stadtplanung / Dictionary Landscape and Urban Planning / Dictionnaire Paysage et urbanisme / Diccionario Paisaje y urbanismo). Všech 6969 odborných výrazů je popsáno německy, anglicky, francouzsky a španělsky. Ke stažení je publikace nazvaná IFLA Guide to International Opportunities in Landscape Architecture Education and Internships, která podává základní informace o školách poskytující vzdělání v oboru zahradní a krajinné architektury všech 56 zemí sdružených v IFLA. Jde o informativní seznam škol, v některých případech je i uvedeno, zda-li jde o programy akreditované. Vždy jsou uvedeny požadavky na přijetí, případně termín přihlášek, délka studia, počty studentů, zaměření studijních plánů, informace zda-li škola nabízí mezinárodní výměnné programy. V Olomouci 6.4.2007 Radmila Fingerová Radmila.fingerova@volny.cz Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení členka Autorizační rady ČKA členka světové výkonné rady IFLA


VÝZVA
2007-04-01

Vážení občané a obyvatelé středních Čech a zejména katastrů města Veltrusy a Všestudy, odborníci, zástupci kraje, politici, poslanci a všichni, kterým leží osud Národní kulturní památky krajinářského parku a zámku Veltrusy poškozeného povodní v srpnu roku 2002 na srdci..

Vyzýváme Vás k občanské iniciativě a k podpoře záchrany a nastartování správného směru obnovy tohoto areálu a jeho popularizace v Čechách a v Evropě, neboť jeho současný stav je alarmující a jeho nabídka pro návštěvníky neodpovídá významu této památky. (www.veltrusy.net).
Správcem tohoto státem svěřeného majetku je Národní památkový ústav územní pracoviště střední Čechy, který má k dispozici již od 1. ledna roku 2005 v rukou rozsáhlou ověřovací studii FEASIBILITY STUDY rehabilitace této památky. Bohužel do dnešních dní NPÚ ÚOPSČ neučinil žádné kroky k záchraně této unikátní památky, naopak, právě připravovaná cesta rehabilitace se vrací k původnímu způsobu konzervace současného stavu, což ve svém důsledku povede k její úplné zkáze a negativním vlivům na celý region.
Feasibility study a SWOT analýza jednoznačně prokázaly, že nově navržená koncepce záchrany a obnovy celého parku a zámku je v souladu s památkovým zákonem, evropskými normami a zejména Úmluvou o ochraně architektonického dědictví Evropy, která je od 1.6.2002 součástí našeho právního řádu. Tento projekt dává díky navrženému provozu a jeho pozitivním multiplikačním efektům, jedinečnou a nyní již bohužel poslední možnost získat finanční prostředky z Evropských strukturálních fondů pro celý region a tím umožní nastartovat udržitelný rozvoj kulturní krajiny Dolního Povltaví, prosperitu a lepší životní podmínky jejích obyvatel, zejména však ochranu proti povodním.
Prvním krokem bude založení občanského sdružení, jehož posláním bude především poskytnutí zákonné možnosti být účasten, ovlivňovat a kontrolovat všechna zásadní rozhodnutí a stavební řízení vedená v katastru Veltrusy a Všestudy. Činnost tohoto sdružení není a nebude namířena proti Městským a obecním úřadům, institucím nebo obyvatelům tohoto regionu, ale naopak nabízí jim pomoc a spolupráci.

Chceme Vás touto cestou oslovit a požádat o podporu nebo spolupráci při prosazování této myšlenky. V případě Vašeho zájmu i účasti na činnosti nebo členství v nově vznikajícím občanském sdružení VELTRUSYPARK.ORG, zasílejte své názory, příspěvky a podněty na adresu info@veltrusypark.cz


Děkujeme za pozornost


Ing.akad.arch. Martin Stránský

stransky.martin@veltrusypark.cz


ing.Marta Stránská

stranska.marta@veltrusypark.cz




banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner banner
TOPlist